Cívky

Jsou elektrotechnické součástky tvořené řadou závitů zpravidla stejného průměru vzájemně stejně vzdálených.

Schématická značka

cívka   a   cívka s jádrem

Obr. 1: Schématické značky cívek

Vlastní indukčnost cívky

Připojíme-li cívku  ke zdroji střídavého napětí, prochází střídavý proud, který v ní vyvolá střídavý magnetický tok. V závitech cívky se bude indukovat napětí. Indukované napětí je úměrné počtu závitů a rovnoměrné změně magnetického toku a působí proti změně, která jej vyvolala. Při zvětšování proudu působí indukované napětí proti připojenému svorkovému napětí a při klesání proudu působí ve směru svorkového napětí. Vlastní indukci charakterizuje fyzikální veličina indukčnost.

Značka – L

Jednotka – H (henry)

Cívka má indukčnost 1 H, když se na ní při stejnosměrné změně proudu o 1 A za 1 s indukuje napětí 1 V.

Cívky hromadí energii v magnetickém poli.

Vztah pro výpočet vlastní indukčnosti:

kde:   N – počet závitů cívky,

         Ф – magnetický indukční tok v cívce,

          I – elektrický proud procházející cívkou.

Vzájemná indukčnost

Vzniká u dvou cívek na společném jádru. Magnetický tok první cívky zasahuje do druhé cívky a naopak magnetický tok druhé cívky zasahuje do první cívky. Toto vzájemné ovlivňování můžeme vyjádřit pomocí vzájemné indukčnosti.

Vzájemná indukčnost dvou cívek závisí pouze na geometrickém uspořádání obou cívek a proto je vzájemná indukčnost první cívky vzhledem k druhé cívce stejná jako vzájemná indukčnost druhé cívky vzhledem k první cívce.

Značka – M

Jednotka – H (henry)

Jsou-li obě cívky na společném jádru z feromagnetického materiálu a magnetický tok se tak bude uzavírat pouze v jádru, vzájemná indukčnost bude záviset pouze na vlastní indukčnosti jednotlivých cívek. Potom platí:

Obr. 2: Vzájemné působení magnetických polí

Dvě cívky mají vzájemnou indukčnost jeden henry, jestliže se v jedné (pasivní) cívce indukuje napětí jeden volt při rovnoměrné změně proudu v druhé (aktivní) cívce o jeden ampér za jednu sekundu.